Jaderné palivo od západních dodavatelů pro reaktory v našich elektrárnách bude dražší, avšak na konečné ceně elektřiny by se to nemělo výrazněji projevit.
Naši západní sousedé udělali významný krok k odpoutání se od dodávek jaderného paliva z Ruska. Česko totiž minulý týden vybralo nového dodavatele palivových tyčí do své jaderné elektrárny Temelín. Tender nakonec vyhrála dvojice západních společností – americký Westinghouse a francouzský Framatome.
Na druhé straně řeky Moravy tak už nebudou spoléhat čistě jen na ruské palivo. První dodávka jaderných tyčí by měla dorazit v roce 2024. Kontrakt potrvá až 15 let.
Slovensko má v tomto směru poněkud komplikovanější pozici a nebudeme se umět tak jednoduše odpoutat od ruského dodavatele jaderného paliva.
Důvodem jsou reaktory v našich elektrárnách. Tendr v Česku se totiž týkal elektrárny v Temelíně, ve které jsou nainstalovány reaktory VVER 1000. Do tohoto typu zařízení umí vyrábět jaderné tyče i západní dodavatelé.
Jak ale vysvětluje analytik institutu INESS Martin Vlachynský, na Slovensku máme reaktory VVER 440 a pro tato zařízení momentálně jako jediná firma na světě produkuje palivo ruská firma TVEL.
Například v minulosti se o dodávku jaderných tyčí pro Slovenské elektrárny zajímal také Westinghouse, avšak jeho nabídka byla v té době o zhruba 20 procent vyšší proti ruskému konkurentovi.
„Problém s reaktory VVER440 je v tom, že jich je v Evropě méně a kromě ruského TVELu nemá palivové tyče pro tento typ reaktorů vyvinuta žádná jiná společnost. I proto byla nabídka Westinghouse pro Slovenské elektrárny dražší, protože potřebovali zaplatit vývoj,“ přibližuje analytik společnosti JPX Ján Pišta.
Zkušenosti z Finska
Podle státního tajemníka ministerstva hospodářství Karla Galeka (SaS) však toto není až tak nepřekonatelný problém. Předpokládá, že výrobci jaderného paliva ze západu budou schopni v budoucnu dodávat i pro naše starší typy reaktorů. Příkladem může být Finsko, které ještě v prvním desetiletí tohoto století vyzkoušelo ve svých reaktorech VVER 440 palivo od firmy Westinghouse.
Galek dále tvrdí, že překážkou by neměla být ani cena. Dodavatelé ze západu budou zřejmě dražší, avšak cena samotného paliva představuje jen malou část z celkových nákladů. Na konečné ceně by se to projevilo jen pár procenty navíc.
S tím souhlasí i Vlachyňský. „Palivo od jiných dodavatelů bude pravděpodobně dražší. V případě jaderných elektráren to ale není zásadní problém. Drtivá většina nákladů je ve výstavbě a ne v palivu. Do nákladů je třeba navíc připočítat i riziko nestability dodávek, a to v případě ruského dodavatele asi zůstane na dlouhou dobu vysoké.“
K rychlejšímu a méně nákladnému odstřihnutí se od jaderného paliva z Ruska by mohla pomoci i Evropská komise v případě společného nákupu.
\“Pokud by tento nákup byl koordinován na úrovni Evropské unie a západní firmy by dostaly poptávku i od Česka, Maďarska, Ukrajiny a Finska, náklady na vývoj by se rozložily a bylo by to levnější pro všechny,\“ dodává Pišta.
Nejdříve v roce 2024
Odborníci předpokládají, že Slovenské elektrárny by mohlo nakoupit palivové tyče do reaktorů od západních dodavatelů nejdříve v roce 2024, případně o rok později.
Westinghouse totiž ohlásil vyvinutí paliva pro VVER 440 již v roce 2017. Následně však zbankrotoval.
„Ale po ozdravení v roce 2021 podepsal smlouvu s ukrajinským Energoatomem na dodávku paliva pro VVER 440 s prvními dodávkami v roce 2024. To bude asi realistické nejčasnější datum pro možné dodávky i na Slovensko. Výhodou je, že jaderné palivo lze naskladnit i na několik let dopředu,“ uzavřel Vlachynský.
